chovatelská stanice

CH Shabolleke's Peerke, NL

barva: BRI b 03 - britská čokoládová bikolor

datum narození: 22. 5. 2006

otec: Dia de Verano's Akino, NL - BRI b 03

matka: Toetsie Menalda, NL - BRI a

krevní skupina: B

přezdívky: Čoky, Čokýsek, Bludný Holanďan, Kokíno, Kokolíno ...

PKD: DNA test - negativní

HCM:
10. 7. 2008 - negativní
4. 6. 2009 - negativní
22. 4. 2010 - negativní
29. 4. 2011 - negativní

další info

Rodokmen

Výstavy:


místo a datum třída ocenění posuzovatel dosažený titul
Olomouc - 3. 12. 2006 11 V 1 B. Němcová
Hradec Králové - 31. 3. 2007 9 CAC Ing. B. Mahelka
Brno 23. 6. 2007 9 CAC MVDr. Květa Mahelková
Olomouc - 2. 12. 2007 9 CAC J. Kytlerová Champion

Náš Čokýnek pochází z holandské chovatelské stanice Schabolleke. Už delší dobu jsem pošilhávala po britkách v čokoládovém zbarvení a jak jinak než v kombinaci s bílými tlapičkami. Samozřejmě jsem také chtěla pro Elis kocourka s krevní skupinou B. Po dlouhém hledání u nás i v zahraničí se mi podařilo objevit v Holandsku mého vysněného kocourka, jehož oba rodiče mají krevní skupinu B a jsou rovněž negativně testováni na HCM a PKD. Čoky k nám přišel ve svých pěti měsících. Okouzlil mě hned svou povahou, při prvním pohlazení spustil motor, mazlil se, tulil a i přes dlouhou cestu byl u nás hned jako doma. Během chvilky se skamarádil s Elíškem, Eliska, jako pravá dáma byla trochu odměřená, snad i trochu žárlila.

Za pár dní ale pochopila, že v Čokýnkovi získala neúnavného kamaráda ke svým honičkám a hrám. První výstava, na které se Čoky představil, byla v Olomouci. Napřed absolvoval ověřovací třídu a pak byl hodnocen ve třídě koťat 6 - 10 měsíců. Velice se líbil, paní posuzovatelka obdivovala jeho stavbu těla, krásnou velkou hlavu a pěknou kombinaci barev. Do posudku mu napsala, že je to milý macík a prohlásila, že z něj bude velký pěkný kocour. Výstavu Čoky snášel v pohodě, v kleci se předváděl, mazlil a hrál si. Po dosažení 10 měsíců se Čoky zůčastnil tří výstav, pokaždé získal CAC a nominace do BIS mu vždycky unikla proto, že se nechtěl nechat nosit. Proto jsem se rozhodla, že po dovršení titulu Champion ho už nebudu s výstavami stresovat a teď už si jen bude užívat spokojeného života u nás doma.

Čoky se stal poprvé otcem v září 2007. S Eliskou měli pět krásných klučíků a jednu nádhernou černobílou princezničku. Všechna koťátka byla bílotlapkatá. Ze začátku starostlivá mamina Eliska nechtěla Čokyho ke koťátkům pouštět, ale když poznala, že si Čoky dovede s koťátky krásně hrát, nechala je s ním dovádět. A Čoky byl pro koťátka opravdu ten pravý parťák ke všem lumpačinám, on sám je hodně blbinkám naučil. Další jeho koťátka u nás byla s Andulkou a Sisinkou. Čoky je taky otcem koťátek v několika českých chovatelských stanicích a v jedné rakouské. Někteří z jeho potomků z těchto krytí působili krátce v chovu. V prosinci 2012 jsem nechala Čokýnka vykastrovat, jednak už zplodil dost koťátek a jednak ho začaly zlobit močové cesty.

V listopadu 2012 jsem nechala Čokýnka vykastrovat. Už si zasloužil konečně kocouří důchod, zanechal po sobě hodně krásných potomků, kteří doufám dělají svým majitelům velkou radost. V předchozím roce ho trochu provázela smůla, přibylo i pár drobných úrazů, přece jenom to už není nejmladší atlet. Jednou se mu nepovedl skok ze skříně a trochu si pochroumal nos, podruhé mu některá naštvaná kastrátka, kterou chtěl přemlouvat na krytí, rozsekla rohovku, ale co bylo horší, začaly ho trápit močové cesty a ledviny. Od září do listopadu jsme byli každou chvíli na veterině, ale nakonec se jeho zdravotní stav upravil na tolik, že jsme mohli přistoupit ke kastraci. Bylo to nejlepší řešení, Čoky se začal postupně zlepšovat, vrátila se mu jiskra do oka, zlepšila se mu srst, přibral a vrátila se mu chuť k hrám. Teď mu říkám, že je to moje milované přerostlé koťátko, tak se totiž nyní chová.

Od podzimu 2014 se ale objevil další problém, veterinář při CT vyšetření zjistil, že má Čoky v nose nějaký útvar, který mu znemožňuje pořádně dýchat. Zažili jsme krušné chvilky, kdy lapal po dechu a nechtěl jíst, ale nakonec jsme to pomocí kortikoidů dostali do současného stavu, že už dýchá celkem normálně, jen víc funí. Doufám, že mu to takhle zůstane co nejdéle. Bohužel při všech vyšetření, které mu doktor na podzim dělal, bylo zjištěno, že oproti poslednímu sonu má zvětšenou levou srdeční komoru, což je známka HCM. Těžko říct, zda je to u Čokýnka věkem a po několika prodělaných onemocnění, zejména po posledním respiračním, kdy měl velké problémy s dýcháním, nebo zda se projevila dědičná zátěž v podobě jednoho pozitivního pradědečka Felidae's Chakotay. Důležité je, že Čoky je pořád stejně milý a veselý kocourek, který se rád mazlí a hraje si jako malé kotě. Pevně doufám, že s námi ještě bude několik let, že ten útvar v nose neporoste nějak rychle a že srdíčku bude stačit dosavadní léčba.

© Eli's Castle, CZ • All rights reserved • webdesign by Alena Cihlářová