chovatelská stanice

Bagíšek

Koncem prosince 2012 jsem dostala mail, který zde zveřejňuji se souhlasem jeho autorky:

Dobrý den,
chtěla bych Vám vyprávět příběh, který asi zpočátku nebudete chápat, ale až dočtete do konce, tak ho pochopíte. Bohužel až včera jsem se dostala na Vaše webové stránky a vše mi zapadlo do sebe jako puzzle.
V dubnu 2009 nám umřel náš osmiletý kocour na nádor na slinné žláze. Synovi bylo tehdy deset let a nesl to velmi těžce, takže jsem se rozhodla, že mu po prázdninách pořídím koťátko nové. Prohlíželi jsme si inzeráty a naprosto nás okouzlily britské kočky. Nakonec jsme si vybrali lilovo-bílé koťátko, které se v dubnu právě narodilo a tudíž nebude problém si ho vzít až ke konci srpna. Tehdy jsem pranic nevěděla o tom, proč se nemají pořizovat koťata bez PP. Koťátko se narodilo až ve Zlíně a bylo kouzelné. Rodiče byli nádherní, s PP - otec Bastien Baghera from Eli‘s Castle, matka Bridget Royal Marble. Na dotaz proč jsou koťata bez PP, když rodiče jsou tak úspěšní, mi bylo odpovězeno, že mamince ještě v době zabřeznutí nebyl rok. Naivně jsem se s touto odpovědí spokojila. Koťátka byla prodávaná přes inzerát, bylo jich, myslím, pět. Tehdy jsem o chovatelské stanici Kandia Garden vůbec nevěděla. Když jsme si kocourka na konci srpna přebírali, měli majitelé od těchto dvou koček ještě znovu další koťátka.
Kocourka jsme pojmenovali Flíček - byl nádherný, zlatíčko, které nám dělalo jenom radost. Jen i v dospělosti vážil pouze 5,5 kg, což se mi na britského kocoura zdálo málo, ale to jsem neřešila. A letos 22. 10., když se syn vrátil z výukového kurzu v Anglii se seběhlo během dvaceti minut něco neuvěřitelného.
Chtěla jsem Flíčkovi zastřihnout drápky, ale vysmekl se mi a přitom si učůrnul. Už to mě vyděsilo, byl totiž neskutečně čistotný - i zvracet chodil do kamínků. Šla jsem za ním a seděl v kuchyni pod stolem a dýchal s otevřenou tlamičkou. Šla jsem se tedy obléct a řekla jsem synovi, ať na něj kouká, co dělá, že pojedeme k veterináři. Najednou mě syn volal, že Flíček divně chodí - přiběhla jsem, kocour padal ke straně, měl modré dásně a jazyk. Rychle jsme běželi ven, chytili taxi a jeli na veterinu, která je asi 1km od nás, ale lékař už bohužel konstatoval smrt. Řekl, že se s největší pravděpodobností jedná o srdeční vadu, ale stoprocentně to může prokázat jenom pitva. Což jsem nechtěla, rozřezáním milovaného zvířete ničemu a nikomu neprospějete.
Paní Kopecké do Zlína jsem o tom napsala, ta nás politovala. Celé dva měsíce jsem pořád dokola o celé situaci přemýšlela, zda jsem nemohla Flíčka někde zmáčknout a ublížit mu. Přišlo mi tak nepravděpodobné, že zdravý tříletý kocour najednou umře.
Včera jsem zase na Flíčka myslela a šla se podívat na stránky Kandia Garden na Bastiena, kterému byl moc podobný. A teprve včera jsem si všimla, že Bastien pochází o Vás. Rozklikla jsem si poprvé Vaše stránky a pomalu je celé přečetla. A najednou mi to všechno dávalo smysl. Bastien měl být podle kupní smlouvy vykastrovaný - což teď už evidentně je, ale stihl zplodit dvakrát koťata.
Přečetla jsem si, že u jeho maminky jste zjistila v roce 2008 HCM pozitivitu a informovala o tom majitele jejích koťátek. Takže paní Kopecká ze Zlína o této dědičné nemoci musela vědět, už v době, kdy nechala Bastiena zplodit první koťátka, protože ta se narodila 28. 4. 2009. Nejen, že se o tom ani nezmínila, ale koťátka s čistým svědomím prodala.
Včera jsem nejprve oslovila jí - a její reakce mě velmi překvapila, proto tento příběh píšu i Vám, protože chovatelé kalibru paní Kopecké, by mezi námi neměli být. Měli by o nich všichni vědět, aby se nikomu nemohlo stát to, co se stalo nám - bohužel je to velmi bolestná zkušenost.
Připojuji pár fotek Flíčka, aby jste ho alespoň viděla, jak byl nádherný.
Zároveň Vám přeposílám mou včerejší komunikaci s paní Kopeckou.
S pozdravem
Dana Mičanová

Tento mail mi pomohl dokázat to, čeho jsem se delší dobu obávala.

Ale od začátku. Bagíška jsem prodávala 16. 12. 2007 jako mazlíčka, ostatně to potvrzuje i kupní smlouva, která je u mě k nahlédnutí. V době prodeje neměla paní Kopecká žádnou chovatelskou stanici, měla jen jednoho vykastrovaného briťáka bez pp a jednu vykastrovanou kočičku s pp. Bagíšek měl být jako třetí společník. Nikdy by mě nenapadlo ho prodávat do chovu, protože stejně jako jeho maminka Eliska měl málo bílé barvy, a proto jsem nemyslela ani na to, aby se účastnil výstav jako kastrát, nicméně kvůli malému počtu vystavovaných kastrátů by mi jeho účinkování v této kategorii nevadilo.

Poprvé se Bagíšek zúčastnil výstavy 26. 4. 2008 ve třídě 11 – koťat 6 – 10 měsíců. Ve třídě otevřené se pak zúčastnil čtyř výstav, v jedné dostal EX 2, ale v ostatních získal ocenění CAC. Osobně jsem viděla Bagíška na výstavě ve Valticích, to byl ještě ve třídě koťat. Vyrostl z něj pěkný typový kocour, nicméně bílé barvy mu pochopitelně přibýt nemohlo. Bylo na něm vidět, že výstava se mu nelíbí, byl dost vystresovaný.

Paní Kopecká mě o Bagíškových výstavních úspěších informovala, nicméně já jsem jí vždy v mailech připomínala, že Bagíšek byl koupen jako mazlíček a má být vykastrovaný. V té době byly naše vztahy s p. Kopeckou víceméně přátelské a já pořád věřila, že dodrží ustanovení kupní smlouvy.

Zvrat nastal, když Bagíšek dokončil titul Champion (což bylo v necelém roce věku) a teoreticky tím získal trvalou chovnost (podmínka kastrace ve smlouvě byla stanovená nejpozději do 15. měsíců věku). Paní Kopecká mě v mailu požádala, zda bych jí nepovolila Bagíška do chovu, že by si na něj i doplatila. Tu její žádost jsem vzhledem k jejím výstavním aktivitám tak trochu očekávala, a tak jsem vše hodně dlouho zvažovala i to, než jsem jí odpověděla. Krátce před tím jsem totiž nechala vyšetřit svou Elisku na HCM, jela jsem s ní na veterinu celkem klidně, domnívala jsem se, že když má negativního otce i matku, bude vše v pořádku. Bohužel, u Elis byla zjištěna zatím mírná forma HCM. To bylo v srpnu 2008, Eliska měla v té době svá poslední dvouměsíční koťátka, byla už vykastrovaná (při císaři ji doktor rovnou vykastroval). Protože jsem zvyklá ke všemu přistupovat poctivě, tak i v chovu jsem tohle chtěla dodržet a bylo mi jasné, že chovat na potomcích HCM pozitivní kočky by nebylo fér, nemohla jsem prostě dát paní Kopecké souhlas k zařazení Bagíška do chovu. V tom duchu byla i moje odpověď a byla poněkud delší, domnívala jsem se, že tím, že jí co nejvíc vysvětlím okolnosti, které mě k tomu vedou, snáze to pochopí.

Její odpověď 7. 9. 2008 mě doslova šokovala: Dobrý den paní Cihlářová, rozhodla jsem se Bunnyho prodat třetí osobě a vzhledem k tomu, že máte dle smlouvy předkupní právo, Vám ho nabízím jako první. Vaši odpověď na mail zda-li máte o Bunnyho zájem očekávám do dvou dnů. S pozdravem Kopecká

Nic víc, jen tyto tři strohé věty, které pro mě byly jako bych dostala ránu do hlavy. Nedokázala jsem to pochopit – pokud zvíře miluji, nevzdám se ho přece jen proto, že nedostane souhlas k chovu, byl přece kupovaný jako mazlík!

Něco takového jsem v chovu doposud nezažila. Několik následujících mailů s paní Kopeckou pro mě znamenalo těžké vystřízlivění z toho, že by se mohlo jednat o slušného člověka. Dostala jsem ultimatum dva dny, abych vyřešila případný návrat Bagíška k nám domů. Protože jsem to nebyla schopná během tak krátké chvíle vyřešit, oznámila mi paní Kopecká, že tím pádem se necítí vázaná kupní smlouvou a Bagíška prodá dál, nevykastrovaného a já nebudu mít právo se dozvědět, kde vůbec je a zda na něm někdo neodchovává koťata bez průkazu původu. Dokonce z mailů vyplynulo, že o koupi Bagíška měli zájem již dříve nějací lidé, se kterými se setkali na výstavách. Pokusila jsem se aspoň paní Kopeckou přesvědčit, ať Bagíška nechá vykastrovat a já jí kastraci zaplatím (ačkoliv to nebyla má povinnost, to ona se k tomu zavázala ve smlouvě). Nové majitele budu hledat já a ona si pak řekne cenu, a já budu aspoň vědět, kde Bagíšek je.

Také jsme spolu mluvily telefonem a po skončení hovoru jsem nabyla dojmu, že se celá situace zklidnila. V nejhorším jsem zvažovala i variantu, že pokud by paní Kopecká dále naléhala na chov, dala bych i souhlas, jen aby ho nedávala z domu, ovšem pouze za určitých podmínek, které by byly v dodatku ke kupní smlouvě. Ty podmínky se měly týkat především toho, že souhlas je dávaný na vlastní žádost majitelky a ona si je vědomá, že je Bagíšek po matce HCM pozitivní, dále se měly týkat pravidelného vyšetřování srdce Bagíška před každým krytím, krýt by směl pouze kočky s negativním vyšetřením, všichni potomci by museli dostat do průkazu původu přetisk Nevhodný do chovu. Návrh smlouvy byl velmi přísný vzhledem k okolnostem smrtelného dědičného onemocnění HCM. Paní Kopecká měla jako první krok nechat Bagíška vyšetřit na HCM. K tomu skutečně došlo na podzim 2008, výsledek byl nejasný s tím, že má na jaře přijet na kontrolní vyšetření.

Na vánoce 2008 mi ještě paní Kopecká poslala jeho fotografii. V březnu následujícího roku zemřel na HCM Bagíškův dědeček Elíšek. Také o tom jsem paní Kopeckou informovala a ona mi odepsala 8. 3. 2009. Dobrý den paní Cihlářová, je mi moc líto Bunnyho dědečka Elíška a cítím s Vámi. Když jsem si četla tu strašnou zprávu na Vašich stránkách tak se mi tomu nechtělo věřit a taky jsem neměla odvahu Vám ani napsat, ale ve skrytu duše mi už bylo jasné,že Bunnyho nesmím dát dochovu, že by to nebylo zodpovědné a ani fér. Za čtrnáct dní jedeme na vyšetření HCM a hned po tomto vyšetření dám Bunnyho vykastrovat. Mějte se moc pěkně a pozdravujte všechny kočičky. Kopecká

Ovšem v této době již byla její kočka Bridget Royal Marble Bagíškem nakrytá, protože první koťátka se narodila v 28. 4. 2009, v té době ještě neměla tato kočička chovnost a paní Kopecká nenechala později koťátkům vystavit průkaz původu.
Koncem března skutečně paní Kopecká zveřejnila na svém webu výsledek vyšetření Bagíška na HCM s aktuálním výsledkem negativní. Protože mi paní Kopecká v mailu slíbila, že Bagíška nechá vykastrovat, čekala jsem na odpověď, ale marně. Protože nereagovala, ptala jsem se několikrát i prostřednictvím návštěvní knihy, teprve 12. 9. 2009 jsem se dočkala strohé odpovědi: Paní Cihlářová, ano, Bunny je vykastrovaný. Kopecká

Osobně jsem pak viděla, že Bagíšek byl vystavovaný ve třídě kastrátů na výstave ve Valticích v červnu 2010, takže to pro mě byl konečně důkaz.

Po mailu paní Mičanové mi ovšem bylo jasné, že se mé tušení potvrdilo a na Bagíškovi byla odchovaná koťátka a dokonce bez průkazu původu. Podala jsem tedy stížnost na ZO Zlín, kde je paní Kopecká členem a velice děkuji jednateli této ZO, že se mou stížností zabývali a nesmetli ji pod stůl, jako to bylo v případě stížnosti na odchov koťátek po Bagíškově sestřičce Suzi. Paní Kopecké byl stanoven řízený chov.

Bohužel život kocourkovi už nikdo nevrátí.

Na závěr ještě dodávám, že všechna moje tvrzení jsou pravdivá a mám je doložená.


© Eli's Castle, CZ • All rights reserved • webdesign by Alena Cihlářová