chovatelská stanice

Agatha von Senožaty

srpen 1993 - 22. 10. 2010

Agina byla moje první vlastní kočička - když jsme dokončovali dům, věděla jsem už dopředu, že v něm kočka nesmí chybět. V té době černá kočička Minda mé kamarádky Dáji čekala koťata, takže jsme se dohodly, že pokud bude ve vrhu nějaké černé koťátko, vezmu si ho. Narodila se jediná černá kočička - a bylo rozhodnuto. Agina se hned u nás zabydlela. Bylo to takové kočičí tornádo - její oblíbená zábava strhávat ubrus ze stolu mě přiměla k tomu, že jsem ubrus zrušila. Při stěhování do nového domu jela s poslední várkou a procestovala celé auto. Kvůli své zvědavosti spadla do kbelíku s bílou barvou a pro jistotu se proběhla po hnědé sedačce. Jindy zase využila chvilky, když zůstala otevřená dvířka do kamen po vymetání popele, vlezla dovnitř a pak se se mnou přišla pomazlit.

Byla to kočka se špatnou pověstí, které se spousta mých známých bála, přesto jsem ji milovala a říkala o ní, že je to "z gruntu hodná kočka". Za mlada bývala výborná myšilovka, i když nošení jejích úlovků domů mi zrovna velké potěšení nečinilo. Naštěstí včas pochopila, že když chce své úlovky zachovat pro svoje hrátky, musí se mi obloukem vyhnout a tak vládla všeobecná spokojenost. U Aginy jsme se rozhodli hned ze začátku pro kastraci. Nechtěla jsem rozšiřovat počty toulavých koček, i když bych možná její první koťátka v ulici udala, ale co dál? Takže hned po prvním mrouskání jsme jí objednali na kastraci. Povahově jí to ze začátku vůbec nezměnilo, byla pořád stejně aktivní. Až s přibývajícím věkem se začala "usazovat". Stala se přítulnější, hlavně k misce s jídlem, a pohodlnější, postupně přibírala na váze, její rekord byl 7,5 kg.

Později si držela váhu mezi 6 - 7 kg. Dietu nehodlala držet, dietní granule striktně odmítala, byla ochotná je pozřít pouze jako přílohu k něčemu výživnějšímu. Když nedostala třikrát denně svou porci jídla, byla vzteklá a útočla tak dlouho, dokud jsme jí nenaplnili misku. Moc milovala teplo, v zimě spala přilepená u rozpálených kachlových kamen, proslavila se i spánkem pod rozpáleným grilem - zatímco jsme grilovali, naše dáma spala o poličku níž a vůbec jí nevadil žár zhora. Agina byla z těch koček, o kterých nevíte, jestli je máte milovat, nebo nesnášet. Lísala se, chtěla pohladit, ale při třetím pohlazení už sekala drápkem. Ale někdy měla dobrou náladu a mazlila se o stošest, předla, přešlapovala předními tlapkami, což při její váze zrovna příjemné nebylo. Elíška nesnášela od první chvíle, kdy ho uviděla.

Elis tolerovala, někdy ji prohnala, někdy se od ní sama nechala prohnat. Myslím, že s příchodem dalších koček a koťat do naší domácnosti už trochu rezignovala, hrála nevšímavou dámu, ovšem když bylo potřeba a některý kočičák se dostal příliš do její blízkosti, zavrčela, zasyčela a sekla packou, aby si zjednala klid ve svém území. Nedělala rozdíl mezi koťaty nebo kocoury, zavrčela na každého. Po celou dobu se těšila dobrému zdraví. Jen ke konci života zeslábla a odmítala všechny oblíbené lahůdky. Svým kočičím způsobem dala najevo, že chce být u nás až do posledních chvil a tak jednoho dne usnula a už se neprobudila.

Sbohem Aginko, vnesla jsi do mého života mnoho radosti.
Ukázala jsi mi úžasný svět sametových tlapek a naučila jsi mě velké toleranci.
Nikdy na tebe nezapomenu!

svicka_ruze.gif, 28kB agi9.jpg, 38 kB svicka_ruze.gif, 28kB

© Eli's Castle, CZ • All rights reserved • webdesign by Alena Cihlářová